Reportáž ITT Tour 2006

Tento ročník, zdál se býti již mnohem vychytanějším...

Již příjezd dával tušit, že účast bude mnohem vyšší, nežli v ročníku předchozím a již úvodní večírek nezůstal za očekáváním...

Slezli jsme v kempu Tálský mlýn u Žďáru n. Sázavou a jak hospůdka, tak ubytování bylo v rámci možností kvitováno s povděkem. Těžká jsou však rána opilcova a tak start byl pro některé jedince vskutku náročnou motorickou záhadou. Nakonec však všichni kupodivu prošli dechovou kontrolou a mohli tak vyrazit vstříc tajemným zákoutím moravského kraje a jeho skrytým záhadám...

Dojezd byl pro některé vskutku nepříjemným překvapením, závěrečné úkoly byly pro některé abstinenty a zimomřivce vskutku oříškem a neváhali tak vzdát poslední úkony i za cenu časové penalizace a někteří tak zahodili celodenní snahu a honbu za co nejkratším průjezdovým časem.

Nakonec ale přeci jen dorazili všichni, ač někteří pojali trasu jako vyhlídkovou a někteří dokonce neváhali navštívit i místa, které původně vůbec projet nechtěli. Výsledky tak nakonec opanoval Wena, který již od starovního výstřelu šel za svým pohárovým cílem, který se mu ve finále splnil a dosáhl tak mety nejvyšší. Tak, jak je již u vítězů zvykem, byla i tato ITT pro jeho výkonem i výrobcem slabší stroj Tour poslední a letos již tohoto šviháka uvidíme na kubatůrou zcela odlišném stroji. Jako každým rokem byla udělena i cena pro nejvíce se kochajícího závodníka, kterýžto nezávodí (jako ostatně nikdo kromě Weny :-) ), ale snaží se poznat krásy kraje a krásnou sobotu si užít - čili Bludička roku byla opět vyhlášena...

Závěrečný večírek byl vskutku impozantní a jak nabízené pokrmy, tak i nápoje mizely tempem, připomínající příděl potravin Unesco na blíže nespecifikovaném africkém území. Není se tedy co divit, že jak vítěz, tak organizátor v závěru večírku podlehli psychickému tlaku a byli nuceni předčasně odpočívat. Vzhledem k čerstvému povětří a péči kolegů však byli do večírku záhy vráceni, což se také ráno projevilo na stupnici elektronického alkoholového testeru.

Ráno již bylo opět ve znamení nealkoholických nápojů, dlouhých párků a neuvěřitelně drzých fotografů. Některé účastníky nepotěšilo pípnutí jakéhosi přístroje, oznamující, že fakt není dobrej nápad sedat na mašinu, některé naopak udivila 0 na displey a s potěchou odjížděli domů...

Pan Velecký, majitel sqwělého kempu, kde se závěrečný ceremoniál konal byl s námi, tak jako my s ním, spokojený a myslím, že nás někdy v budoucnu zase rád uvítá.

Tímto bych chtěl všechny upřímně pozvat na následující ročník 2007 a doufám, že se vám bude líbit stejně, jako mě ty předchozí.

Na zdraví !!!