ITT 2011

A jsou tu Velikonoce... Za oknem na mě hledí beránek, na stole láhev žateckého božolé, v troubě uzená kýta a děti si spokojeně hrají. V tomto až hrabalovském scénáři je na místě popustit uzdu vzpomínkám a sepsat pár slov, na které již zástupy čekají měsíce a já, doufejme, toto očekávání alespoň částečně naplním...

Není jednoduché popsat co se tehdy stalo, ono to v podstatě ani není nutné, stane se to opět a nebude to tak dlouho trvat... Mohli bychom si to i říct, ale takto to vypadá, že si to pamatuju...

To bylo tak... (tuto retrospektivní větu jsem si vypůjčil od kolegy Cimrmana, ale na to jste si již zvykli a nebudu tedy již v dalším textu uvádět citace, snad mi to nikdo neukradne pro falzifikát diplomové práce) V pátek jsem si naložil do auta potřebné propriety, slečnu a psa a vyrazil směr Pohádka. Pravda, věděl jsem co mne čeká a těšil jsem se velmi. Zúročení dlouhodobého úsilí je mi odměnou. Šlapal jsem tedy na plyn s vidinou oroseného moku, průzračné vody v bazénu a pohodlného lože ve vyhrazené ubikaci. Cestou jsem se ještě stavil ke Slamovi vyzvednout zbraně, ale jinak cesta ubíhala v podstatě bez hlubších zážitků. Akvile bylo v autě furt teplo, pořád si ze sebe něco svlíkala, mě bylo taky teplo a jelikož jsem řídil, tak mi se svlíkáním musela pomoci, no nebudu zbytečně nudit čtenáře nezajímavými detaily tlachajícího pisatele, prostě nuda nuda, šeď šeď...

Po příjezdu jsme tam křápli startovací zelenou, to aby organismus věděl, co ho čeká. Trošku jsem si poplakal, bo dříve avizované lože bylo zmizeno (tato informace se vám možná zdá zbytečná, ale věřte mi, že by se vám jednou mohla hodit) a vyrazili jsme s Akvilkou do lesa. Neeee, to neee, jakože pracovat, čuňata... Bylo nutné vyměřit cílové destinace pro umístění barýlků s itinerářema. No už tehdy mě to mělo trknout. Po tom, co jsem pečlivě nově zakoupenou buzolou zaměřil směr, pečlivě odkrokoval vzdálenost a přivázal na strom barýlek, zjistil jsem několik zajímavých skutečností. Za prvé: Ztratil sem nůž. Paní domácí mi ho svěřovala s významnou připomínkou, něco ve smyslu "Neztratit", no co už, zná mě už léta a ví, že jsem kopyto. Za druhé: Akvila má proti odpolednímu slunci skvělou siluetu (když schová uši a zatáhne břicho). A za třetí: Může mi nějaký topograficky zdatný jedinec vysvětlit, jak je možné, že směr tam, pečlivě změřený, neodpovídá směru zpět – 180 stupňů? jak sem říkal, už tehdy mě to mělo trknout... :-)

K pátečnímu odpoledni a večeru asi není nutné popisovat stohy papíru. Potkali jsme se, oblíbali, dali jsme si nějakej ten škopek, nějakou tu kořku, popovídali si, zase se oblíbali a šli spát. Někteří jedinci již tento večer načali takovou červenou línii celé akce, kterou bych charakterizoval jako "Nadměrná fluktuace členů dvojic ve spojení s deformací obličejových svalů s následným sexuálním podtextem a nahotou, doplňující výukovou sekvenci erotických pravidel a technik na základě názorné praktické výuky". Budiž vám tento souhrn průřezovým vodítkem veškerého dále uváděného textu :-)

Čili jak jsem již řekl, zmazali jsme se jak čolci, chovali se jak puberťáci a občas byly k vidění nějaký kozy... Šli jsme spát a těšili se na závod :-)

Ráno. Je ráno... všichni se těší, všichni jsou dle instrukcí přichystáni vrhnout se do závodu. Jak je již v posledních letech zvykem, prosté rozdávání itinerářů je pouze vzpomínkou dávno minulou. Itinerář si, pánové a dámy, musíte zasloužit. Musíte si ho najít! Všichni si vylosovali kindervajíčko s lístečkem, na něm byla jen dvě čísla... Vzhledem k faktu, že v povinné výbavě byla buzola, bystří odvodili, že první číslo je azimut, druhé metry. V tento okamžik jsem pochopil, co to znamená přesně měřit buzolou, nicméně ještě mi to nedocvaklo všechno :-) Itineráře byly naštěstí jen na třech místech, davy se tedy sjednotily a v podstatě docela rychle byly itineráře nalezeny. Posádky i jednotlivci zasedli ke stolečkům a jali se vyměřovat trasu. A zde jsem již pochopil úplnou a nahou pravdu. Buzolou se na mapě nedá trefit skoro nic, pohnout buzolou o milimetr, znamená ztrátu směru v hledané kontrole o desítky kilometrů. Takto by do cíle nikdo nedojel. Pochopil jsem. Zase jsem vymyslel něco nezrealizovatelného. Je to škoda, dalo mi to, fix, takový práce... Musel jsem vyměknout a prozradit kontroly. Mohl jsem to nechat, ať se s tím poperou, ale když jsem viděl na některých mapách okruhy, které se naprosto míjely se zamýšlenou trasou, nebylo by večer koho za vítěze vyhlašovat a v podstatě by byli jen samí diskvalifikovaní. Je to pro mne poučení pro příště :-)

Co říci k samotnému závodu. Já to nejel, tak to mám jen z doslechu. Ale dle vyjádření závodníků byla trať až směšně jednoduchá, dá se říci až směšně krátká a nebojím se použít termínu urážející. Vím, stárnu a každej rok holt nemůžete lozit po kopcích a nebo měřit šulínky. Ale nemějte strach, na dalším ročníku vám to plně vynahradím. Dle mého názoru byly kontroly vyvážené a jak litera ITT praví, také zajímavé, inspirující a poučné. Je ale třeba myslet na to, že ne každý ví kde je sever, že "svatí" mají rádi klid, a když něco najdu, neznamená to, že mám vyhráno... Nechtěl jsem to říci na plnou hubu, ale kontrola u svaté na kopečku byla myslím jednou z nejvydařenějších za celou historii ITT. Když jsem to plánoval, ani jsem netušil, co způsobím. Tolik zábavy na jednom místě jste asi ještě nezažili, pominu-li Šobes :-) Nicméně pár poznámek. Jednak myslím na vaše zdraví a sedět dlouho na motorce snižuje pozornost a zvyšuje únavu. Není tedy od věci se kapku projít. Druhak, když někde nechám motorku, počítám s tím, že pokud chci odjet, bylo by dobré si zapamatovat kde, usnadní to následný odjezd. No a k této kontrole závěrem, Mirďo, napsal jsem nalézt... slovo "lízat" má zcela jiný význam!!! Svatá se musela v hrobě obracet :-)

Na trase však čekaly ještě další záludnosti a překvapení. Aniž bych to tušil, získal jsem na příklad na nejmenované kontrole výpomoc v podobě mládežníků s razítky. Tito, soucítíc se stále větším počtem zmatených motorkářů shánějících razítko, zřídili v obci detašované razítkovací pracoviště, čímž následným návštěvníkům v mnohém usnadnili průběh závodu. Jak je vidět z přiložených fotografií ani další kontroly nekladly na závodníky přehnané požadavky, kdo chce holt časový bonus, musí pro to něco udělat. Pravda, asi jste nepředpokládali, že v rámci ITT budete muset i zpívat, ale všechno je jednou poprvé a kdo ví, co vás bude čekat příště :-)

Na Pohádce byl klid před bouří. Ti co nejeli,relaxovali, koupali se, stříleli a v radostném očekávání vyhlíželi příjezd prvního závodníka. A už je tu. Řeknu vám, když jsem ho viděl, tak jsem byl ale už vážně vyděšenej. Že je to Wena, to ještě není takové překvapení, ale že přijel už ve 4 odpoledne, to byl vážně šok. Měl jsem za to, že jsem trasu udělal náročnou a tento výsledný čas mě vyděsil. Ovšem jen do okamžiku strategické otázky a ještě strategičtějí odpovědi. "Ty vole, Weno, tys to objel všechno i s nepovinnejma??? To snad není ani možný..." "S jakejma nepovinnejma?"

Ano přátelé, každý itinerář má dvě strany a je dobré, prohlédnout si obě. Wenovo zklamání bylo obrovské, nedával to na sobě znát, ale pivo pil pomalu a rozvážně, nemuvil... Bylo vidět, že tato drobná chyba poněkud zkalila jeho prvotní nadšení, že opět dojel na Pohádku první. Tušil, že letos zůstane hluboko v poli poražených a to se mu vpravdě nestává. Dle jeho požadavku budu tedy na každý další itinerář uvádět na spodní straně příkaz "OTOČ PIČO".

Počkali jsme si tedy ještě hoďku až dvě a začali se sjíždět ti, kteří otočili. Cílové úkoly byly vpravdě orientovány na manuální zručnost a to nejen v první štípací a řezací části, ale následně hlavně v té druhé, střílecí. Všichni makali jak o život, pila se málem zavařila, sekyra odlétávala z topůrka, honily se vteřiny, kindrvajíčka létala nervozitou nasosaným vzduchem.... Jen Yves to měla na háku :-) Samozřejmostí bylo nepovinné koupání a již tradiční cílový nápoj. V tomto okamžiku jsem také pochopil, že to, co se zdálky zdá jako pěkná ženská, může být zblízka škaredej chlap :-) :-) :-)

Jedinou kaňkou na příjezdech tak zůstala trochu pomlácená Míša, kterážto si pro úvodní vyjížďku své motocyklové kariéry zvolila právě ITT. Vona ta motorka je svině a má to jen 2 kola a k silnici je proklatě blízko. Nicméně poškození byla pouze povrchového charakteru a to hlavní a krásné zůstalo nepoškozeno :-)

V tento okamžik jsem musel zmobilizovat zbývající síly i já. Bylo třeba vše zaknihovat a spočítat. Jelikož si již všichni zvykli na fakt, že občas něco poseru, byl jsem hlídán. A vzhledem ke vzezření stolu přede mnou se nebylo čemu divit. Nicméně se ctí mohu prohlásit, že jsem to spočítal naprosto přesně a správně a nikomu jsem nic neupřel, ani nespletl. Asi... No kdyby jo, stejně by to bylo jedno, pravidla ITT znáte. Stížnosti se zásadně neuznávají a kauce nevrací :-)

Schylovalo se k večeru, přijela kapela, motalo se prase, závod byl sečten a výsledky jasné. Vyhlášení vítězů bylo sladkou tečkou jak pro organizátora, tak pro účastníky. Defilé zájemců o trička přistupovalo ke kulečníku, kde jim bylo za účast a umístění mocně aplaudováno. Každý by se chtěl samozřejmě vidět výš, každý by chtěl pohár nad hlavu pozvednouti a cenu svou k hrudi přichýlit. Není však tolik míst v popředí a věřte mi, všechny vás mám za vítěze, kdož tuto kratochvíli absolvujete a dle rozmarů duševně narušeného jedince po vlasti své bloudíte. Rád vás odměňuji a těším se z vaší radosti a hladu po vítězství, nicméně jen těm nejlepším bylo podium přiřknuto. I když jste mi v tom pravda udělali bordel, bo se mi zatím ještě nestalo, aby měli dva lidi naprosto stejný čas. Budu to muset pro příště nějak ošéfovat :-) Barborka si tedy odnesla cenu pro vítěze ženské kategorie a vzhledem k ceně jsem byl moc rád, že to byla právě ona, oba dva jsme již u vyhlašování věděli, kde ona cena skončí :-) Co se týče mužů, tam myslím také vítězství padlo do těch správných rukou, Boš je stálým účastníkem a za svoji loajalitu ve spojení s výkonem na trati si určitě vítězství zasloužil. Bleha zase vítězství avizoval dopředu, také víme, komu ho věnoval. No, a o Kimovi moc nemá cenu mluvit, tichá voda, opět jako každý rok, břehy mlela. Bludička, coby nejprestižnější ocenění, padla také do správných rukou, protože je nám všem jasné, že kdyby Michal chtěl.. :-) :-) :-)

Rád bych se ještě závěrem zmínil o několika nešvarech, které nám v poslední době tak nějak narušují poklidnou atmosféru jinak v zásadě pokojné akce. Vím, že sexuální revoluce minulého století tak nějak uvolnila stavidla prudérnosti a stydlivosti, ovšem řešit na ITT ty nejlepší felační techniky je snad příliš mnoho... Také srovnatelné techniky cunnilinctus byly prezentovány snad příliš okatě a nejeden jedinec či pár předváděli, jak se to má správně dělat! Někteří dokonce hledali vhodné postupy na internetu a nebáli se nutit spolusedící k praktickým zkouškám známe techniky, kterou nedávno světu představil finský odborník Hulmiho Ukolen. Tak toto přátelé ne. Já z toho nechci mít do budoucna nějaký hampejz! A když už, tak bych byl rád přizván! A uvědomte si, že "kouření, může zabíjet"!

Byl jsem svědkem dokonce i předběžného vyměřování a dialogu "ten se tam nevejde" "ale vejde" atd., takže přátelé, s tímto opatrně...

No a závěrečný večírek snad ani nemusím nijak zvlášť komentovat. Kapela hrála, prase se v rámci možností motalo, opečováváno bohužel někým jiným, než k tomu zjednaným člověkem – tento fakt je ponaučením pro další ročníky, že Roman je prostě Roman a dle toho se také zařídím. Zpívalo se, pilo, hrálo, tancovalo, i nějaká ta koupačka proběhla a celý večer tak naprosto splnil, doufejme že nejen mé, očekávání. V pozdních nočních hodinách byli mnozí inspirováni známou to scénou z kultovní klasiky Limonádový Joe a jali se odnášet z baru slečny do svých pokojů... budiž jim přáno :-) Společnost také navštívila tradiční prodavačka růží, ale kdoví proč, nabídla místo květin melouny. No ale jako nová tradice mi to nepřipadá špatné :-)

Nedělní ráno bylo opět provoněno česnečkou. Bylo krásně a zároveň trošku smutno, protože další ročník ITT končil a my jsme se jen mohli jen začít těšit na další. Stejně jako na titaniku kapela stále hrála – zde nutno kvitovat s povděkem, že páni muzikanti nepodlehli a skutečně vydrželi hrát nonstop celou noc až do rána, také proto si jistě vysloužili odpovídající odměnu. Některým se z Pohádky nechtělo, já se nedivím, taky bych tam byl rád častěji :-) Pavlík by o  om mohl vyprávět. Ale Sharpovu dcéru docela lituju, protože vézt na takovýhle motorce lehce podnapilého stokilovýho tatínka je výkon hodný smeknutí.

Lidi, fakt se mi to líbilo. Děkuji vám z celého srdce, že na ITT jezdíte a vytváříte tuto úžasnou a kamarádskou atmosféru. Doufám, že i já naplňuji vaše představy a že se budete rádi na Pohádku vracet. V srpnu se tak opět těším, s vámi všemi, na shledanou!!!