Reportáž - ITT 2022
To jste nečekali, co ? Posměváčci… To bylo řečí, že nenapíšu reportáž. Byli i tací, co se chtěli sázet, co ? Kde jsou ? Co jsem vlastně vyhrál ??? No, já jsem vlastně vždy odměněn vaší ( alespoň doufám ) spokojeností. No přes držku jsem letos nedostal, tak snad se všechno povedlo a napřesrok se zase v tak hojném počtu potkáme.
Ale vezmeme to pěkně od začátku.
Za prvé se omlouvám všem necimrmanologům za svoje vyjadřování ať už v průběhu ITT, nebo i v textu této reportáže. Holt, když někdo nebude něčemu rozumět, tak ať se vzdělává, gůgluje, nebo se mě, nedej bože, třeba i zeptá, ale hlavně ať nereptá. Každý Čech, a to i v případě, že je to Němec, neřkuli primitiv, by měl být alespoň se základními aspekty cimrmanologie obeznámen, protože jinak skončí v očistci se zrádcem národa Sabinou, erotomanem Smetanou a těmi dvěma děvčaty, tedy Hankou a Lindou…. a do Nebe se hned tak nedostane.
Tedy přišel pátek. Co mu předcházelo ? Nu, u každého tomu bylo jinak. Někteří, a to je třeba ocenit, šli tou běžnou cestou. Nachystali si peníze, hadry,… Sehnali si partnerku, nebo partnera… Zanadávali si na počasí a sedli na motocykl. Pak zase slezli, bo to nejelo, doutahovali šróbky a matičky, a vyrazili…
Cesta byla krušná a ti, kteří pohrdli nepromoky, museli zvolit náhradní řešení. Ale na ITT se jede vždy s dobrou náladou a očekáváními, tedy člověk přežije i ty drobné nepříjemnosti, jako je voda, hlad a nemožnost vypnout partnerce intercom….
Až potud bylo vše v pořádku. Nicméně. Chtěl bych zde zmínit i jistý nešvar. A nejsou to pozdě vyložené nákladní vagony, přátelé, ale příliš brzy naložené motocykly na různé dopravní prostředky. Podívejte se. Já vás na jednu stranu chápu. Je to ostuda, žejo, v dešti, na motocyklu. Prší vám na hlavu, do bot… Sedíte v louži. Děvčatům chládne zařízení, chlapcům se vlivem teploty tvoří nadbytek spermatu. Já tomu všemu rozumím a chápu to. Také už nejsem nejmladší. Tedy nechci prudit a naopak, já jsem rád, že i tito starší, pohodlnější lidé, si najdou cestu mezi nás, sprosté lidi, kurva, aby nás svojí přítomností potěšili a nejednu příhodu z první republiky povyprávěli.
Trochu úplně mimo mísu je kombinace naložení motorek a případných pasažérů. Já vím, že se na ITT těžko hledá rovnocený partner, ale vozit si to sebou…. No, von Petr s Janou je taky jiná liga, co si budeme povídat
Dále bych rád pohovořil, ještě než se pustím do popisu pátečního večera, na co již jistě všichni čekáte, o jistých standardech, na které jsme si zvykli a bylo by vhodné je dodržovat. Například to ubytování přátelé. Ano, místa je dost, někteří si ho rezervují s předstihem. Někteří to nechávají osudu a až na místě si nechají někoho přidělit. Ano, je to určitý adrenalin a já tomu rozumím… Taky jsem býval mlád 🙂
Ale pro příště bych požádal ty dívky, co vyloženě s těmi místy v chatkách spekulují. Objednají dopředu celou chatku a teprve až se ukáže, že již není místo, tak vybírají spolunocležníky dle jistých jimi zvolených kritéri !!!!! Tak to se mi opravdu nelíbí !!!
To je pak člověk smutnej, když neprojde úspěšně výběrem 🙁
No, co bych vám tak asi řekl o pátečním večírku. Vždyť vy co si to čtete jste tam většinou byli, ne… A vy co ne se podívejte do galerie. Ta asi hovoří za vše. No. Základem bylo heslo: Nikdy tě neopustím JACKU 🙂
Pak už to šlo jakoby samo. Musím tedy přiznat, že základem jsou tahouni večírků. Jsou mezi námi prostě tací, kteří, ať zbytek ansámblu chce nebo nechce, rozjedou akci, udržují ji při životě, přikrmují ji a nakonec ji i ukončují.
Ano, tancovalo se na stolech. Ano, pil se alkohol. No a co myslíte, samozřejmě hlavní moto večera, uctění našich kamarádů, kteří již nejdou mezi námi, pyžamovou párty a s tím spojený enormní zájem o to…o kozy..
Ano, tahouni za to samozřejmě zaplatí daň a ne malou, přátelé….
A máme tu sobotu
Sobotní ráno bylo krásné. Všichni tušili, že jsem hajzl a že jim ty itineráře hned tak nerozdám. Tedy alespoň ti skalní. Nováčci vlastně nevěděli, co je čeká, a tak se ani neměli čeho bát. Pomocné síly doma vymyslely, pak nakoupily, přivezly a v pátek zrealizovaly.
A tak se mohlo v sobotu vyhlásit ……
A následně soutěžit
Někomu to šlo lépe a itinerář měl hned, někdo se musel k papírku promotat několikrát, no a někdo se na to prostě vysral …
Ale nakonec se všichni, kdož chtěli závodit, k itineráři dostali. Nevím jak vy, já se bavil. Samozřejmě si tento vstupní úkol ani zdaleka nezadá s lety minulými. Třeba ještě na Pohádce, to už pamatuje z letošní sestavy málokdo, se běhalo s cihlama po lese. Takže jestli si chce někdo stěžovat, tak může. 20. ročník se valem blíží a já mám nápadů….
Kdo chtěl, odjel. Na výběr byly dvě trasy, jedna z nich byla povinná. Obě dvě projet nešly. Ne Kitty, nešly. NEŠLY !!! Počasí nebylo zrovna ukázkové, ale už hooodně dlouho nám na ITT nepršelo a jednou to zase přijít muselo. Pomocný personál čekal, moudře hovořil, hodnotil, predikoval výsledky a to do chvíle, než přijelo to prase. Teda přijel Zdenek a s ním prase, abych byl přesnější. To bylo radosti.
Když před sebou člověk vidí cíl, hned je tak nějak veselejší 🙂
Netrvalo to dlouho, což se předpokládalo, bo trasa byla jednoduchá, až bych řekl začátečnická, a začali se sjíždět první závodníci. Většina dokonce splnila podmínky itineráře a tak bylo diskvalifikací minimum. Vypili cílový nápoj, odevzdali itinerář a jali se studovat pochutiny. Tak za prvé musím kvitovat s povděkem, že krom motajícího se prasete měl pan hlavní prasomotač v záloze ještě zabíjačkový guláš a kuřátka. Hladoví tak mohli hned konzumovat a myslím, že do dalšího ročníku je to ta správná cesta.
Zároveň bych podotknul, že jako organizátor musím být připraven na vše. Pracovat musíme s různými lidmi a i v našem kolektivu se najdou tací, kteří částečně vybočují ze standardních kolejí. Já jsem například znal jednoho, ten vám vydržel bez ženy 14 dní. Sice se pak zbláznil, ale vydržel. Ale být bez ženy 6 hodin a pak se na ni přede všemi vrhnout a strhávat z ní šaty…..
Aspoň deku pod ni mohl dát, no ne?
Jednou ze závěrečných disciplín je, jako každý rok, bonusové koupání v rybníce. Od příštího roku nastanou změny. Tak zaprvé nebude stačit omočit kotníky, ale za ty bonusové minuty, pokud je budete chtít, musíte omočit tělo celé. Chcete, nechcete, to je vaše volba. Tady ten závěrečný úkol má svůj důvod a smysl a nebudeme ho degradovat, že …
A také nebudeme mystifikovat nováčky informací, že nahoře bez je to za 30 minut….že… Nebo ?
Vše spočteno, vše přichystáno, všichni najezeni a převlečeni. Vyhlášení výsledků ( neříkejme tomu vyhlášení vítězů, protože o to na ITT přeci nejde ) může nastat. Ocenění, hlavně letos, by si zasloužili všichni, a snad vám tedy alespoň to triko připomene tohoroční účast se vším všudy, co se událo.
Samozřejmě je třeba poblahopřát těm, kteří, ať už cíleně, nebo prostou náhodou, dosáhli met nejvyšších.
Co říci závěrem. O výrobě uvažuje závod Amati Kraslice… Tak ne, dost již Cimrmanů….
Děkuji vám všem z celého srdce, to není jen fráze, myslím to vážně. V první řadě musím poděkovat Jiříkovi, že svojí několikaletou akviziční aktivitou v podstatě ITT oživil.
Pár let zpět už to vypadalo, že další ročníky už nebude mít smysl pořádat. Takto mám pocit, že do tý dvacítky se snad , určitě, dokodrcáme. Jsme přeci slušní a rozumní lidé….
Pro letošek se s vámi tedy prostřednictvím posledních fotografií loučím, znovu děkuji a doufám, že se všichni ve zdraví shledáme zase příští rok, tedy v termínu 18-20.8.2023…. Ale to snad ani inspektor Hruška nemusel psát, to každej ví …
S úctou Čunich, l.P. 2022